modrý život

(a hodlá zničit Union Jacka)

Wales je nádherná země. Pokud jste ji ještě nenavštívili, napravte to někdy. Wales nabízí relativně teplé moře, krásná pobřeží, kde pláže střídají skalnaté útesy, majestátní kopce ve středu Walesu se s trochou dobré vůle dají označit za hory. Zelený venkov plný ovcí a vstřícných obyvatel… I když se to z pohledu středoevropana nezdá, Wales má kousek z nejedné definice kýče - a ze spousty důvodů je to moje “srdcovka“.

Od osmdesátých let zvedá Wales hlavu hrdě vzhůru - jako poslední ze “států” v “anglickém” (britském) “područí” (uvozovky si přeberte). Na ulicích jsou nápisy v angličtině i velštině, velšsky se mluví i doma. Přibývá vlastenců - na večeři v rodinném sídle operního zpěváka Erika jsme dostali přednášku o velšském národním obrození a vyslechli litanie o velšském NHS (~systém zdravotního pojištění) dotujícím zbytek UK.

Erik a jemu podobní patrioti mají po včerejšku drobný důvod k oslavě - britská ministryně kultury otevřela debatu o změně britské vlajky. Jedna z ikon moderní doby, Union Jack, možná bude muset sklonit hlavu před křížem sv. Davida nebo drakem, symbolem Walesu. Nová britská vlajka by pak mohla vypadat nějak takhle…

© CR

Iechyd da
Iechyd da

(via Guardian)

(aneb dvoudenní zwölf-elf)

Švédština, kavárno-bageterie na rohu, máslový croissant (víte, že se peče od 8. století?), objevení společností SGS a BOND a smysluplného benchmarkingového systému pro NGO. Třeba zítra opravdu přijdu něco konzultovat. Praha “se šípkovou!“, včerejší Lenka, Eat more fish objednáno, výbornej chleba z malý pekárny, slevy na threadless, dopis poslán, život žit…

Dobrý podvečer,
vámi rezervovaný diář Moleskine 08 S černý, je připraven k převzetí v kavárně Fra /Šafaříkova 15/ do 12.12.

… a půlhodinový zásek nad Olivo Barbierim…

Understand that friends come and go

Wakarimashita Okari Nasai. Domo arigato

Blogroll link removed

Začalo to nenápadně na podzim loňského roku… Od té doby mi výrobu tašky slíbily čtyři “šičky”. Naposledy dnes Johanna Wilhelm na Flickru. Přestože nás dělí virtuální nekonečno a prakticky se neznáme, její příslib zatím vypadá nejnadějněji - první příslib je mrtev, druhý nad ním neustále přemýšlí (Lenko?!), třetí usíná a zapomíná. Johanna je navíc jediná, která už má tašku pro muže v portfoliu. Jestli se ale někdy náhodou všechny slečny rozhoupají, můžu založit vlastní miniparazit. Zatím by mi stačila tahle jedna, bílá, jak jsem chtěl.

Podívejte se na Johanniny stránky, koláže a flickr. A tašku

Věnováno j.cz a jejím představám o metrosexálech

Varování: Nepřátelé skrytých vzkazů a významů, nečtěte dál (bsk, já tě varoval…)

Dnes jde všechno do deníku, ale co by mohlo moje myšlenky napovídat líp, než smrt životopisce MM a otevírání nového MUJI store v pátek v NYC? Za křehkost malých dráčků (přeberte si to, kdo jak chcete) se děkuje. Twice

Nějak jsem nepřemýšlel, proč si dělám účet zrovna tady. Prostě ho měla Kiva, tak jsem šel sem, bez dalších otázek. Měl jsem se ptát!

Už je to podruhé, co se můj (ZAPLACENÝ) blog potýká s nějakou trapnou potíží. Poprvé se “ztratil” můj template bez předchozího upozornění, dnes zase hlavička. Achjo. Chyba není na vašich přijímačích. Ani na mém vysílači, kde se momentálně otevírá wordpress a zkoumají se možnosti rss importu a hledají ceny hostingů

Děkuji za pozornost

Už se tak v mém životě stává, že čím míň věcí mám na práci, tím míň věcí stíhám. Nevím, jestli to souvisí s povahou věcí, které mám na práci (asi ano), nebo s něčím jiným (asi ne). Každopádně je to fakt. Momentálně se nacházím v mezidobí, kdy nejsem schopen udělat za den víc než hodinu práce. S tím souvisí i moje rozepsané a odložené blogposty, řídké updaty sidebaru a velké proluky. Kdo chce, zkuste se vrátit později - snad pominou frustrace i ztráty motivace. Do té doby budu natolik zahlcen pokusy získat vůli k čemukoliv, že blog přesouvám za okraj svých zájmů.

Zhruba za tři hodiny začne velké stěhování, jehož ústředními postavami budeme já a můj Chaos. Jedním z důsledků mého přesunu do “nového”, nezařízeného, holešovického malobytu bude internetová odvykačka. Snad všechno půjde hladce a za měsíc se vrátím s poklidnými příspěvky z poklidného bytu s poklidným internetem.

Držte mi palce

(new updates coming soon)

Od té doby, co jsem na Bodu zlomu slíbil follow-up, zavedl statistiku čtenosti na blogu a smazal post o narozeninách, mám nějaký blogblok. Pořád ale přidávám položky na sidebar, takže si aspoň přečtěte cizí články.

Někdy zase něco napíšu, nejspíš brzo. Mezitím budu poslední týden sledovat, jak Gočár propichuje to nádherný petrohradský nebe, přemýšlet, kde budu za týden, podepisovat smlouvy a budu taky trochu smutnej…

A aby to nevypadalo, že se mám tak špatně (když se vlastně navíc ani nemám a jsem pořád v jednom kole), posílám fotku 2001: Vesmírný odysey, kde jsem včera byl na krkonošském zahajovacím rautu.