modrý život

na pánských záchodcích, kam doléhal zvuk z těch dámských (proč spolu ženy vlastně na záchodcích tak často mluví?)

Hana 1: "No, aby to nedopadlo jako v tý Paříži. Tam mi foťák spadl do arabskýho záchodu."

Hana 2: "Fakt, jo? A to jako jakej foťák?"

Hana 1: "Normální. Takže byl v prdeli. No, von by teda i digitální foťák byl v prdeli.
...
Von vlastně neni žádnej foťák, kterej by byl úplně vodotěsnej.
...
Teda kromě těch, co jsou dělaný pod vodu..." 

Letos prý má Sculpture Grande být na "vyšší úrovni". Uznávám, že to jediné, co jsem viděl - prase před Obecním domem od Jana Kadlece - mě pobavilo. Zvlášt, když jsem napoprvé viděl z druhé strany jen skokanský můstek. Poté přišlo druhé překvapení, ještě veselejší - i když prasečího skokana mi nakonec bylo skoro líto.

Pokud ale Sculpture Grande opravdu chce být lepší a aspiruje na "evropskou" úroveň, nemělo by mít na úrovni i webové stránky? Pominu skutečnost, že ještě před týdnem nefungovaly. Ale proboha, vysvětlí mi někdo, proč slouží fotogalerie jako prezentace nejrůznějších celebrit, "celebrit" a noname existencí? Kdyby se namísto prazvláštního pokusu o design ve flashi GAF soustředila na skutečnou prezentaci akce, jako to dělají například ve Vídni při prezentaci kunst im öffentlichen raum. I když jenom v HTML.

k tanci a poslechu (a úplně mimo)

pro smích klikněte zde, pro pláč zde

PS1: kdo by mi chtěl vytýkat, že všechno jenom kritizuju, ať si prosím všimne, že chválím Vídeň a prase!

PS2: den před ukončením pracovního poměru jsem zjistil, že se mi v práci všeobecně přezdívá iPod - což mě potěšilo

(aneb z Petrohradu do Rudolfina a zase zpátky)

Když jsem se ráno vykopal ze spacáku, deprese a změn v MHD, ocitl jsem se před Rudolfinem připraven na vytržení nebo znudění Neo Rauchem. Nestalo se ani jedno.

Rauchův zvláštní svět složený z disproporcí, ozvěn východoněmeckého socialistického realismu, komiksů a snů, mě oslovil, ale nepohltil. Nevím, jestli to bylo tím, že se nedokážu na nic soustředit, nebo tím, že jsem zlobil a fotil jsem, kde jsem neměl. Nejvíc mě zaujal ten nejzastrčenější obraz v celý galerii – Sucher – a kdo tam půjdete, určitě ho nevynechte. Stejně jako si všimněte fotorealistických detailů a pána s vousy. Já se nejspíš ještě vrátím i když mě Rudolfinum zklamalo... Chybělo mi tam cokoliv navíc než jen chronologický seřazení obrazů.

Na cestě zpátky jsem se vydal po břehu Vltavy směrem ke Karlovu mostu, prošel až k Národnímu divadlu, divadlem, kde to hrozně smrdělo, a pak na Karlák... a na Petrohrad

P. S. 1: Když se postavíte naproti Sovovým mlýnům a podíváte se přes zábradlí dolů, uvidíte ryby velké jako moje ruka, jak se srocují u staré boty

P. S. 2: Jestli se někdy zblázním a budu mít auto, tak mu určitě dopřeju tenhle luxus...