modrý život

(alou na novej blog!)

Americký Kongres ve spolupráci s Flickrem uvedl k životu koncept Commons (~společně užívaný). Knihovna Kongresu disponuje velkým množstvím fotografií ve své knihovně (ve třicátých letech Kongres například vysílal fotografy do chudých oblastí USA, aby dokumentovali život tamních obyvatel), které má nyní v digitální podobě, nicméně neroztříděné. Flickr zase disponuje obrovským počtem uživatelů, kteří od dob jeho vzniku uložili fotografie s více než 20 milony tagy...

Když se tyto dva aspekty prokombinují, digitální fotografie z Kongresu, které uživatelé Flickru dobrovolně otagují (že to funguje, můžete snadno ověřit v praxi), jsou rázem "takřka" roztříděné... Pro všechny uživatele Flickru a internetu vůbec je zase přínosem zhruba 3000 fotografií, které jsou přístupné pod licencí public domain v rozlišení 1MPx.

(a promarněné příležitosti)

Už dlouho si v moleskinu suším nápad na stickery s různým hodnocením a komentáři ke kulturním událostem a designu. Například na takový plakát na koncert Michala Davida by se určitě moc hodila přelepka "Pro nevkus zrušeno". Vždycky zapomenu, že nakonec to stejně někdo udělá dřív a líp.

Takže, co to je líp? Design Police pro všechny podobně kritické připravila sadu šablon (Visual Enforcement Kit) v tiskové kvalitě, které obsahují polepky pro nejhorší prohřešky vyskytující se v grafickém designu a typografii. Jejich výhodou je mezinárodní srozumitelnost, jednoduchost aplikace a zároveň i jejich vzhled. Co víc si přát? Doufám, že někomu nebude vadit recyklovaný nápada a přispěchá s českou verzí. Designovou policii (a řadu dalších) bysme potřebovali jako sůl... (klikněte pro plnou velikost, pro stáhnutí šablony v .pdf běžte na stránky Design Police)

PS: ad nový blog - co říkáte na nový design blogu?

(OK, to dvanula jsem neměl psát...)

Když se mluví o ponurých vraždách a temných zákoutích, málokomu vyvstane na mysli jiná metropole než Londýn. V tomto oboru Londýn "proslavil" samozřejmě Jack Rozparovač, nejznámější sériový vrah všech dob. I malý Vincent Tima Burtona touží procházet se londýnskou mlhou a nacházet v ní své oběti...

Inspirativnost Londýna se v tomto ohledu zřejmě stále ještě nevyčerpala a plodí nové série. Ta poslední je charakterizována spoustou krve, uřezaných hlav a ironie... Decapitator s gustem zbavuje hlav celebrity, čmeláky i protagonisty reklam na šťastný život. Morbidní?

Využívání sociálních sítí, blogů, virálního marketingu a podobně je u nás stále ještě v plenkách. Určitě to nebude leností kreativců, jak by mohlo, ale leností nás, uživatelů. Takže já tu teď vystavím jedno video, jak se majitel Samsungu G800 seznámil s Michelle.

A hle, on ten (zahraniční) virus funguje!

(McDonaldisation 2.0)

Je to už přes rok, co Terra Naomi uchvátila velkou část internetové populace svým videem "Say it's possible" na serveru youtube. Když Terra dostala nahrávací smlouvu od velké společnosti, přestal jsem její popularitu sledovat, čekal jsem, že o ní uslyším z jiných zdrojů... Dnes má Terra za sebou profesionální nahrávky i videa. Je to ale nakonec opravdu úspěch?

Představte si, že si doma píšete písničky do notesu. Jednou se rozhodnete, hodíte si webkameru na monitor, sednete si proti němu, namíříte ji na sebe a na jeden zátah nahrajete svoji písničku. Jen tak, vsedě, bez efektů, většinu času se zavřenýma očima. A miliony se do ní zamilují...

Když to šlo jednou, půjde to přece podruhé. Terra k tomu píše: "I asked people from around the world to film themselves answering the question "what would you do/want if anything were possible?" in three words or less. THANK YOU to all of you. This project is a true reflection of what we can do together."

I druhý, poloprofesionální, pokus Terry vyšel. Především díky autentičnosti vzkazů lidí přesně podle vzoru 2.0 všechno stále funguje a drží pohromadě. V tento moment zasahuje nahrávací společnost a vydává "oficiální" video. Saturací ke sterilizaci!

Přiznávám se. Dostali mě. Pravda - ironického konzumenta není těžké dostat na barvotiskovou monumentálnost a kýčovité hrdinství...
Psal jsem tu o stadionech, produktech totalitních režimů, a dnes jsem dostal do ruky další podobný výtvor. Reklamu Číny a Adidas na... no, na Čínu. Tady je (klik pro větší)

Co právě teď dělám

Píšu si na Skype a icq s několika lidmi, divím se (stále ještě) nad článkem o upřímné miss - "Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme", bavím se díky "Girls suck but you don't" (a při představě "Guys suck but I don't" prskám smíchy), toužím po Morgensternovi a učím se švédštinu. Poslouchám Toscu. Stahuju šablonu č. 1 (Šohaj) a č. 2 (Batman) od PukPuk. Těším se na zítřejší sushi, netěším na zítřejší zařizování.

Co mě žere

Restaurace Molo 22 trochu sucks, víc připíšu na Flickr (někdy). Český služby, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv

... virální marketing (a taky trochu o designu, Vánocích a hudbě)

Vodafone se s letošní vánoční kampaní moc nevytáhl. Kdo ale sleduje trend nebo i zákulisí, není překvapen. Co mě překvapilo, byl tento pokus o vyvolání infekce. Vytvořit si názor na tento virus je pro mě stejně těžké jako na taneční kreace Grahama Mahera - je to tristní nebo si toho nikdo nevšimne? Uvěří lidé opravdu neformálnosti a neplánovanosti sdělení "Tak takhle nějak skončilo poslední předvánoční setkání vedení Vodafonu... I když původním úmyslem nebylo tuto cover verzi (..) publikovat." a začnou si ho spontánně a radostně posílat?
Nevím. Na idnes se tenhle klip dostal po třech týdnech, ke mně e-mailem nebo jiným kanálem asi jenom dvakrát... Rozhodně to tedy zatím není zdrcující úspěch. Tak Vodafonu aspoň maličko pomůžu, protože ho mám rád

Kratičká - Jozef Kaban nastupuje za měsíc a kousek do funkce šéfdesignéra Škody Auto. Kaban se proslavil designem Bugatti Veyron, nejdražšího automobilu na světě.

Vánoce by byly o hodně zábavnější, mít stromeček s ozdobami od Reiko Kaneko (ne koneko, pozor!:))

Last but not least: soundtrack of the day (a úžasný video) - Goldfrapp - Ride a White Horse

Znáte Bertie Bott's Every Flavor Beans? To jsou ty fazole, které v prvním dílu Harryho Pottera hrdinové mlsají cestou do Bradavic. V sérii mají nejrůznější příchutě včetně zvratků. Myslím na ně, když se u regálu nemůžu rozhodnout, co bych si vybral - jak by bylo jednoduché mít náhodu jako pomocníka.

Podobný koncept mají i singapurské drinky Anything a Whatever... Anything (něco) je perlivý nápoj s kteroukoliv z příchutí Cola, Cola with Lemon, Apple, Fizz Up, Cloud Lemon a Root Beer. Whatever (cokoliv) je "tichý" nápoj s jednou z chutí Ice Lemon Tea, Peach Tea, Jasmine Green Tea, White Grape Tea, Apple tea a Chrysanthemum tea.

V Singapuru zjevně vědí, jak získat nové zákazníky - nestačí vtipná jména a chytrý koncept. Tyhle dvě věci musí stejně nakonec prodat reklama

Vřele vám doporučuji proklikat stránky AW a podívat se i na print ads a vyslechnout reklamní spoty pro rádia. Pre-launch slogany se nesou v duchu "Get ready for whatever" nebo "Anything can happen"

Zdá se, že ve velmi krátkém časovém intervalu budu donucen smazat další ze svých oblíbených blogů. Bod zlomu ukončil svoji krátkou, pro mě osobně ale hodně intenzivní historii.

Takže díky především Jaroslavovi Círovi, ale i dalším autorům, doufám, že sliby nebudou plané a Perfect Crowd (nikoliv dav, ale masa individualit) si brzo vyslouží uvolněné místo v blogrollu. Vive le roi!

(jen si tak pro sebe šeptám)

Už dlouho mám rád Wieden + Kennedy. Kdykoliv o nich slyším, je to v dobré souvislosti. WK jsou například tvůrci známých kampaní pro firmu Nike (jedna z největších, nejdelších a nejvíce konzistentních sérií v reklamě vůbec, mj. charakterizována sloganem "Just Do It"). Zároveň, přestože je W + K obrovská nadnárodní společnost, i nadále ji kontrolují Wieden s Kennedym – W + K je tak jedna z největších nezávislých reklamních agentur na světě. Udržet si tento statut v době fúzí a koncernů je mimořádný výkon. Nejnovějším úspěchem Wieden and Kennedy je globální zastoupení Nokie (v plné šíři od 2008). Dál už to snad nechám na vás... (dokončení pod obrázkem)

Kontroverzní a oceňovaná kampaň s Waynem Rooneym - od W + K pro Nike

Proč o tom všem vlastně píšu. Kupuju si triko (kdo mě zná, ví, co je to za porod). No a v listopadovém Creative Review vyšel rozhovor s kreativním týmem W + K London, tvořeným Sarah Ginn a Mandy Smith. Z ukázek tvorby mě zaujal batoh "I'm Ready". Všichni určitě znáte spoustu trik se zajímavými a originálními nápisy. Sám nerad nosím trika s nápisy, které nic neříkají. Jenže v záplavě originálních nápisů a chytrých sloganů, už většina originálními a chytrými přestává být. A není způsob, jak to změnit. Sarah a Mandy se tomu vyhnuly a svoje "poselství" schovaly – jak prosté.
Takže... Kdo mi potiskne triko z rubu? :)

klik pro čitelnou verzi