modrý život

Přiznávám se. Dostali mě. Pravda - ironického konzumenta není těžké dostat na barvotiskovou monumentálnost a kýčovité hrdinství...
Psal jsem tu o stadionech, produktech totalitních režimů, a dnes jsem dostal do ruky další podobný výtvor. Reklamu Číny a Adidas na... no, na Čínu. Tady je (klik pro větší)

Co právě teď dělám

Píšu si na Skype a icq s několika lidmi, divím se (stále ještě) nad článkem o upřímné miss - "Mám přítele. Ale neslibuju, že spolu vydržíme", bavím se díky "Girls suck but you don't" (a při představě "Guys suck but I don't" prskám smíchy), toužím po Morgensternovi a učím se švédštinu. Poslouchám Toscu. Stahuju šablonu č. 1 (Šohaj) a č. 2 (Batman) od PukPuk. Těším se na zítřejší sushi, netěším na zítřejší zařizování.

Co mě žere

Restaurace Molo 22 trochu sucks, víc připíšu na Flickr (někdy). Český služby, kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv

Na vědomost se dává... Tímto čtvrtkem počínaje vysílá ČT, která v nedávné době udělala tento geniální krok (vizte druhý odstavec), vzorek filmů z české nové vlny. Na Passerovo Intimní osvětlení navazují Ohlédnutí s Čepkem v hlavní roli a veleslavné Němcovo O slavnosti a hostech (a dál už, ČT, ne?).

Takže na čtvrteční večery si na pár týdnů dopředu dopřejte oddych a poznejte i něco jiného než Formana ;) (jako to udělám já)

Update: posledním filmem série bude snímek Věry Chytilové Ovoce stromů rajských jíme

Update 2: pan generální Janeček nakonec svoje rozhodnutí změnil, jak jsem zjistil v sobotu. Z interních zdrojů vím, že jej změnil v pátek. Pokud bych mohl naivně doufat, že jsem i já přispěl svojí troškou do mlýna, zdravím na tomto místě pana Janečka

EURO/RSCG spustila dneškem novou kampaň pro Komerční banku. Začátek už znáte - moje karta. Říkal jsem si, že po kartě by mohly přijít další zajímavé spoty a možná i produkty. Koneckonců, zapadalo by to do mé představy personalizace a kustomizace čehokoliv. Spoty, které se mi dnes dostaly do ruky, sice pokračují v personifikaci produktů, ale jsou o řád horší... A personalizaci ("prodávanou" vlastnost) občas postrádám.

Vždycky mi přijde, že produkty říkají tak o dvě věty víc, než by měly. Kromě toho - opravdu si tam v Expu představujou osobní PIN kód jako exhibicionistu v baloňáku? Nevím, moji kartu bych si vzal domů, exhibicionistu ne. Ale pořád je mi ten chlápek mnohem sympatičtější než profi půjčka...

klik pro video

Shrnutí: produkty: 2; myšlenka: 2; série: 2; provedení: 4; obsazení: 4

PS: Big Mac slaví čtyřicátiny

(ze světa zeleného internetu)

Zelený život, marketing, strany i dny jsou již nějakou dobu módní (někteří i za zenitem). Zelený internet je teprve v plenkách, přesto netrpí nedostatkem podnětů. Blogger Mark Ontkush například na počátku roku spočítal, že Google s černým pozadím by díky nižší spotřebě energie ušetřil 750 megawatthodin. Tento post Markovi vysloužil čtyřsetnásobnou návštěvnost jeho blogu...

A inspiroval i australskou společnost Heap Media, která se do černého Googlu opravdu pustila a nakonec jej i spustila. Blackle, jak se jmenuje, má podobnou funkčnost jako Google a na úvodní stránce navíc zobrazuje dosavadní uspořené watthodiny.

Takže, až příště budete chtít gůglit, myslete na planetu a blekujte. Jestli na planetu myslíte často, bookněte si TreeHugger nebo House 2.0

PS: planetě pomůžete pouze při používání CRT displeje... používáním LCD pomáháte víceméně pořád

S očekáváním a horečkou jsem se pustil do četby korespondence dvou mých oblíbenců - Voskovce a Wericha

Na jedné straně překvapivě strhující dopisy dvou z nejvýznamnějších osobností kulturního dění první republiky, na straně druhé ukázka tradičních slabin českého nakladatelství a editorské a redakční práce...

Fádní a odfláknutý přebal jedné z nejvýznamnějších publikací tohoto roku odráží bohužel poměrně zdařile práci nakladatele. Po diskutabilním rozhodnutí "v řadě dopisů doplnit interpunkci a rozdělení na odstavce" přichází již jen nepříjemná překvapení. Na prvních osmi stránkách se čtenář dočká osmi výrazných překlepů, úvody jednotlivých kapitol - zasazení korespondence do časového rámce - postrádají tolik důležité vhledy do osobního života obou aktérů a místo nich nabízí známou historii s nepodstatnými detaily. Poznámkový aparát překládá z angličtiny slova jako "week" a vyhýbá se vysvětlení termínu "treatovat". První dopisy jsou výhradně adresovány Werichovi a Voskovec v nich odkazuje na dopisy a vzkazy, které mu Werich poslal - proč o nich není alespoň ediční zmínka, když už v knize chybí?

Všechno to lajdáctví ale bohatě vynahrazuje už obsah několika prvních Voskovcových dopisů. Ať už se člověk zaměří na vztah V+W nebo na Voskovcův sloh, určitě nebude zklamán. Oslovení Jeníku jen naznačuje Voskovcovo prázdno, které se projevuje, když popisuje, kde všude by s W rád byl a k čemu že tam ty bary vlastně jsou, když v nich Jeník nesedí. Voskovec tím připomíná milence a jejich vztah nabývá intenzity, plasticity a intimity už jenom tímhle jedním odstavcem. Zároveň se Voskovec projevuje jako člověk s vynikajícím citem pro jazyk. používá zkratkovitá vyjádření, aby nechal vyniknout svojí hru se slovy. Ta je jeho doménou a díky využívání úsporných obratů se nikdy nezvrhne v exhibici a překombinovaná souvětí. Všechno klouže hladce do krku a v břiše to pak příjemně šimrá

Voskovcův velkorysý projev je lék na nesprávné vnímání jeho osoby jako Werichovy dvojky, roztržitého mladíka z černobílých filmů a toho, který Wericha opustil